Moje dítě mě neštve. No a co

Nečekejte, že vám povím, jak máte věci přesně dělat. Na to si musíte přijít sami. Vaše dítě nejste vy, když jste byli malí, ani vy nejste rodiče, kterými byli vaši rodiče. Jste prostě svoji, jste jiní, prožíváte jinou dobu. Nikdo není dvakrát, čili ani jedna metoda nemůže vyhovovat dvěma rodinám. Pomůžu vám najít vlastní cestu a budu vás poslouchat, dokud vám nebude líp.

Myslím, že mluvím za sebe i našeho tátu, jsme se synem jednoduše rádi. Určitě mívá špatnou náladu a jsou slabší dny, že si jeden říká, už aby usnul a bylo zítra. Důležité je, že všichni víme, že to zítra bude lepší, takže se vedle sebe toho lepšího rána vždycky dočkáme. Pokud máte někoho rádi, nehodíte ho přes palubu kvůli náladě. A špatně naladěné dítě vaši lásku potřebuje v extra zvýšených dávkách. Uvidíte, že pak posílíte pouto mezi vámi.

Nastavili jsme pár pravidel, přes které nejede vlak – dítě se nesmí zranit, nesmí umřít hlady, nesmí ničit věci, nesmí nikomu ubližovat, házet jídlo po zemi a to je zhruba celé. Ostatní věci jsou otázkou debaty, konkrétní situace a kompromisu. A nemyslím si, že by nám naše dítě skákalo po hlavně. Od začátku se s ním snažíme najít pro všechny schůdné řešení. Dítě není náš poddaný, my nejsme jeho otroci. Jsme parťáci, máme k sobě respekt.

Základní věc je hlava rodičů. S dítětem se nemá bojovat. Dítě není perfektně seřízený stroj a nemusí fungovat podle jízního řádu. Jestli takové dítě máte, je dobré si zhodnotit, co vám vyloženě vadí, s čím umíte dočasně žít a co prostě řešit nebudete a počkáte na další období. Mně došlo, že snad všechno, co se synem řeším, vlastně nejsou trable a že mě ten jeho způsob fungování nevadí a neobtěžuje a rázem máme doma pohodu. Řešila jsem to, že jinde to mají jinak a tím pádem u nás to je určitě špatně. Zkuste si to: “Usíná jenom u kojení. No a co.”

Není to osvobozující? Pokud vám ty dané věci opravdu nevadí a jste s tím všichni doma v pohodě, přestaňte se tím nadále zabývat, jenom proto, že sousedí to dělají jinak.  Ale pozor, je potřeba dostatek odvahy být upřímný sám k sobě. Jinak se kouzlo vytratí. Opravdu vás ty věcí nesmí štvát.

Zatím jsem přišla na to, že u malých dětí jedno období střídá druhé a většinou trvají tak dlouho, že si je za měsíc ani nepamatuji. To je taky fakt, na který, prosím, nezapomínat. Hodně věcí, které zrovna teď nefungují úplně ideálně s velkou pravděpodobností budou za chvíli zase jinak.

Tohle „No a co“ je z mého pohledu na mámovství a tátovství zásadní věc. Pokud se svým děťátkem přestanete soupeřit, přestanete počítat čas pro osobní volno a čas v područí dítěte, přestanete počítat pročůrané plínky a sledovat váhové přírůstky, řešit, kdy je dobré, aby dítě usnulo kvůli kvalitnímu spánku, kdy je vhodné děcko odstavit od prsu, a ten nočník, pokud ho přestanete srovnávat s Hyacintem z pískoviště… Nelámejte nic přes koleno a bude vám všem líp. Vždyť nevíme, co se jim honí v hlavičce a nevíme, čím jim můžeme udělat ošklivou vzpomínku.

Oni nejsou hloupí, vědí, co dělají, co potřebují a proč. Nejsou tady, aby nám prvoplánově lezli na nervy. Jsou tady, aby nás měli rádi, učili se od nás, napodobovali nás a hlavně, aby byli s námi. Tečka. Nevyhlašujte dětem válku. Pamatujte si to, až třeba po pátý přijdou s tím, že chtějí, abychom s nimi šli do vedlejšího pokoje. Vždyť už zítra nemusí přijít ani jednou a pak nám to bude líto.

Denisa