Nedávno měl Vojtíšek noční můru o mravenci. Byla to první noční můra, o které s námi dokázal mluvit. Po dlouhé době jsme měli špatnou a dlouhou noc, protože jsme moc nespali. Měl strach a potřeboval mojí náruč, aby se cítil bezpečně. Pro mě samotnou to byl hodně silný zážitek a zpětně jsem uvažovala o tom, jak jsme celou situaci řešili. Nevím, jestli jsme se k tomu postavili správně, třeba by mi nějaké vývojový psycholog vyhuboval. Suma sumárum naše řešení je funkční a já cítím, že to máme uzavřené, bez zbytečných nejasností a tápání.

Celé to proběhlo dost intuitivně (ono teda ve tři ráno toho moc promýšlet nejde). Zpětně mám dojem, že bych to na nic jiného ani nepřišla. Berte máš příběh jako inspiraci, ne jako návod. Stál tu před námi akutní strach, který jsme potřebovali obratem zlikvidovat a udělat opatření, aby se nevrátil. Nakonec jsme našli kouzlo, které od té doby se strachy u nás doma pomáhá bojovat.

Plán jsem neměla, vedla nás intuice

Spíme všichni v jedné velké posteli, takže řešení takových krizovek máme jednodušší. Hned můžu syna obejmout, ať ho vzbudí špatný sen nebo kašlík nebo teplota nebo se ze spaní vrtí kvůli čůrání. Společné spaní je podle mého pro řešení nočních starostí základ. Moc v noci nejsem při smyslech, jedu na takového autopilota a on na tom nebývá o moc líp. Kvůli té noční můře vyjeknul, takže jsem dost lekla a nebylo úplně snadné se zorientovat v čase a prostoru a asi mi chvíli trvalo, než mi došlo, která bije. Vojta ukazoval na zeď, že na ní sedí mravenec. Začala jsem pojmenovávat věci kolem – klika, kamerka od chůvičky, váza, polštářek – které v noci s kapkou fantazie můžou vypadat jinak a zcela automaticky mu nabídla, že ho budu držet v náručí. Opakovala jsem, že to byl sen, že se nic neděje, že už je pryč. Také jsem říkala, že já mravence nevidím, protože s námi ve skutečnosti žádný není a tak pořád dokola. Objetí začalo brzo účinkovat, postupně se kolem mě doslova omotal a vždycky, když jsem začala usínat a objetí asi začalo povolovat do zažďuchal, abychom pořád držela. Takhle to to šlo až do sešti do rána a pak jsme oba usli jak dudci. Je to pořád moje miminko a ne že ne! 🙂

Druhý den jsme to pořád museli rozebírat. Ta to jsem byla ráda, že když má špatnou zkušenost, potřebuje to ze sebe vypovídat. Je to i takový příslib do budoucna, že nám poví, když se mu něco přihodí nebo by mu někdo ublížil. Mluvil o tom se mnou, s tátou, s prarodiči i s kamarádem na písku). Snažila jsem se ho podpořit a kladla mu racionální otázky na barvu, co ten mravenec dělal, jestli něco třeba neříkal nebo nepotřeboval. Taky jsem mu o nich vyprávěla (mé znalosti tedy končí u Ferdy Mravence), že jsou hodně silní, protože unesou mnoho násobek své váhy, pracovití a že lidem lidí si celkem nevšímají. Hlavně si moc nevymýšlet – to mi pořád cinkalo v hlavě. Občas mě začal přesvědčoval, že jsem ho přece taky viděla. Neviděla. Zabrousili jsme na téma snů. Máme je všichni, ale jen ve vlastní hlavě a proto jsem toho jeho hmyzáka neviděla. Stejně mu to, nezávisle na mě vysvětloval, i táta. A Vojta to zřejmě pochopil, protože začal ukazovat na hlavu, že tam měl toho mravence. Nicméně vždycky to zakončil konstatováním, že se bál, co jsem pokaždý uznala. Vojta dostal odpovědi a vysvětlení, strach měl (a asi má pořád), ale má na něj odpovědi a argumenty a nějak je smířen s tím, že lidi mají sny, které je někdy hodně vystraší.

Aromaterapie ve skutečném životě (snu)

Další noc se mu nechtělo usnout, bál se, že ten mravenec zase přijde. A protože mám ráda si doma vonět různými svíčkami a také používám éterické oleje a v tu dobu jsme doma měli nový difuzér, vymysleli jsme, že si pustíme vůni (tak tomu říkáme). Zásadní bylo, že Vojta tento nápad a postup odsouhlasil. Nakapali jsme levandulový olejíček, protože vím z textů o aromaterapii, že hmyzáci obecně vůni levandule nemají rádi.  Vojtu to překvapivě uspokojilo a šlo se spát. Úplně jsem cítila, že potřeboval podniknout nějaké kroky, aby ten mravenec už nepřišel. A my sáhli po tohle kouzlu. Obecně mě aromaterapie hodně zajímá a baví mě, jak je všechno kolem ní takové pohádkové. Je to kouzlo a když jsme za vůně levandule usínali, sobecky jsem si připadala jako kouzelná víla 🙂 Navrch jsem pragramaticky přidala, že kdyby se mravenec čistě teoreticky objevil, má mu říct, ať jde do háje. Co kdyby ten mravenec měl třeba plynovou masku tu levanduli necítil, že jo?

A ano, difuzér a olejíčky s sebou vozíme i na dovolenou 🙂 A je to super 🙂 V krabici od bot a v bublinkové fólii. Kromě levandule používáme ještě mandarinku nebo sladký pomeranč. Obě tyto citrusové vůně harmonizují a zklidňují mysl, takže pro usínání a odpočinek jsou ideální. Teď v létě se mi zdá, že vedro všichni lépe snážíme v provoněné místnosti (a že my máme o půlnoci v ložnici 29 stupňů).

Éterické oleje kupuju výhradně od Nobilisu.

Takže závěrem – proti špatným snům používáme vůně. Jsme takové bratrstvo puštěné vůně. význam toho hesla známe jenom my, zahání naše strachy a dělá naše spaní lepší.

Voňavé sny!

Denisa